Ve mraků plášti, bouře divá,
jen unikej dál za hory!
Na sněti bezpečně se kývá
zas hnízdo, vítězně pták zpívá
a šumí stromy obory.
Jak spasena se směje niva –
jen unikej dál za hory!
Jdi vyzuřit se do skal tesů,
ryj v písčitou a pustou pláň,
zuř v močálech a šeři lesů,
na stepích odkvětlého vřesu;
však pole rolníka jak dlaň
chraň všady! V šíleném svém plesu
ryj v písčitou a pustou pláň!
Ať dále tady jasmín dýše,
ať klidně zraje ovoce,
ať žitné pole, slunce číše
když zvrhne se naň, v klasů pýše
jen oddychne si hluboce!
Ať cvrček dál v něm zpívá tiše,
ať klidně zraje ovoce!
Ať v zlatých stínech, v šeři chladné
nám život hudba je a sen,
svit hvězd ať mírem v srdce padne,
a v besídkách, kde šero vládne,
ret zvoní o ret nerušen!
Ať v dlani květ nám neuvadne
a život hudba je a sen!