Z číší, které svět mi dával, pil jsem dost,
pléc a šij v střel jedovatých nával kryl jsem dost;
z fantasie luzných pokladů
plnou rukou já jsem perly brával, snil jsem dost;
a myšlének zlaté osení,
nechť sup bouře šerým křídlem mával, sil jsem dost;
z retů lásky věnců rozkoše,
lásky bůh co nad námi se smával, vil jsem dost;
mnoho poznal jsem a dramatům
svědkem němým, když je osud hrával, byl jsem dost.
Přece ale říci nemohu,
byť sníh šedin vlas mi obetkával: žil jsem dost!