VYPLNĚNÍ.

A co v mou ženu vtělila se láska, já ruku té dal, jež seděla v trávě, jak smavé jaro na rozkvetlé nivě, s tím okem, v kterém hrály všecky hvězdy,

s tou tváří, v které spaly všecky taje, a řek’ jsem: Duše má pojď a buď se mnou! A poklekla a svatý mír byl se mnou, neb z očí její dívala se láska,

klíč, jímž se žití otvírají taje, a smála se, jak sedmikrása v trávě, a pravila: Pojď, dřív než vyjdou hvězdy, ty věčné amaranty v nebes nivě.

Než v stromech drozd, než cvrček ztichne v nivě, chci, abys kráčel tímto sadem se mnou, bys jasmínu a myrty trhal hvězdy, bys třásl stromem, který sluje láska,

bys jeho zralé plody sbíral v trávě a okusiv je poznal tvorstva taje. Ó, bezmezné vy svaté lásky taje! já zvolal, rosy není tolik v nivě,

než slunce topas zaleskne se v trávě, co kouzla, něhy, štěstí bylo se mnou, když v její loktech poznal jsem, že láska je strom, jenž nosí v haluzích svých hvězdy.

Ó, ňader vlny, očí sladké hvězdy! Ó, páží pouta, tahů snivé taje! Vy úsměvy, jež rodí pouze láska, ó, perly, rozhozené v citů nivě,

ó, chvíle blaha, jež jsi snila se mnou, vás cítit budu pod mohylou v trávě! Vás cítit budu, až z mých očí v trávě se zvednou modré pomněnkové hvězdy,

vás cítit budu, vy budete se mnou, až spadne clona z všehomíra taje, až jako ranní slunce v spící nivě plát bude světem věčná boží láska!

Jeť láska démant spící v světa nivě, jež svítí spadlé hvězdy leskem v trávě, ať poznám její taje, buď vždy se mnou!