Chtít žíti! – Bože, co to vyžaduje!
Čas, peníze a z všeho nejvíc zdraví,
chuť, lásku k všemu, co zde vzpruží, baví,
že člověk proudem, lístek růže, pluje.
Nás všední život denně ošizuje,
jak jongleur nejdříve se před nás staví,
pak couvá zrádně, ústy „ano“ praví,
leč skutkem v záporu dál pokračuje.
A ztrácí brzy peruť šumnou óda,
dny po dnech bezbarvě se k předu valí,
jak plná špíny z okapů jest voda.
A bajkou v sled je vůle, snaha, shoda,
jen v sled si šeptneš, pohlížeje v dáli
v té jednotvárnosti: „Tak všeho škoda!“