Nad zamlklou lesní tůní
svislé vrby sní a stůní
s přihořklých svých listů vůní.
Často ve pláči zde dlela,
až se v posled osiřelá
do vln holubicí schvěla.
Přeletěl svit černou tůní,
od té doby vrby stůní
jak stráž mrtvých bdíce u ní.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.