Měl’s masky dvě a obou uměl’s užit
dle potřeby a nutnosti a touhy,
v té filosof hrál’s celý život dlouhý,
když osud velel, jiné k práci tužit.
Však sebe když chtěl’s ku rozletu vzpružit,
tu’s masku strh’ a byl jen básník pouhý,
chtěl’s sbírat démanty ze žití strouhy –
Ach, v alexandrin těžko moře zúžit;
i tuto časem odložil jsi masku
a v tête à tête byl’s jenom člověk ryzí,
jenž všady vzduch a světlo chtěl a lásku.
A třeba smích vším kmital ironický
sta šípů srše, nezkřivil’s přec vlásku,
kde pravda s právem. V tom byl’s velký vždycky.