Zjev krásy a mládí a volnosti zjev
kdys nocí nevlídnou, temnou
mně v žilách všecku vzbouřily krev,
rvaly se o život se mnou.
Měl první v ruce opojnou číš
a druhý měl v klínu svém růže
a třetí nes’ dýku krvavou výš
a tento byl hoden snů muže!
Co s mládím? To padne! Co s krásou? Ta plen
je náhledů, mody a doby;
však volnost, ach volnost je věčná jen,
toť anděl, jenž otvírá hroby!
A strhne-li člověk tu k sobě blíž:
pak její slunce vše zlatí,
květ mládí i krásy opojnou číš
mu teprve vtěleny vrátí!