V slzách rostou, v slzách zrají,
ze slz vláhu přibírají.
Bledé barvy nadechnuté
dechem podjeseně tknuté,
bílé, fialové, žluté.
V slzách rostou, v slzách zrají,
v žehu slunce umírají.
Matně planou, mdle jen svítí...
Jak vzpomíná vodní kvítí
na tak mnohé, marné žití.
V slzách rostlo, v slzách květlo,
jenom Bůh ví, co je zhnětlo.
V slzách květlo, v slzách zrálo,
třeba bylo to jen málo,
čeho se mu nedostalo!