Slyšíš, venku vlci vyjí?
Kolem noc a tma.
Jen se opij poesií,
duše má!
Vyjí zle, své brousí zuby,
zlý to bude hon...
Zachrání tě od záhuby
loutny tón?
Vyjí zle; já znám je, dáví,
co jim po písni?
Ve své žluči roucho slávy
potřísní.
Nech je výt, jen poesií
zpij se, duše má,
že jsou vlky, proto vyjí,
a že tma.
Vidíš mlhou jejich oči
pláti? Možná dost!
Nech je, najdou, jestli skočí,
tvrdou kost!
Ať si do červánků vyjí,
pokud noc a tma,
ty se opij poesií,
duše má!