Syn svobody a stepi v dálku cválá
na koni zkrváceném oštěp v dlani,
a jásot srší z očí jeho plání,
sám neví, co jich ruka jeho sklála.
To vítězství je, co mu z tahů sálá,
hřmí drsný jeho pokřik pustou plání,
kde Azrael se k mrtvol stohům sklání,
jež černá peruť jeho vichrem svála.
Krev, pouze krev zří barbar kol a všady,
tou vzdálený se západ temně nítí,
kde slunce zmírá nad pustými lady.
Krev, pouze krev též v jeho očích svítí
i jest mu, když tak hřímá v rej ten křepký,
jak připít měl by krev si z lidské lebky!