Můj sladký Virgile, když mezi lesy
byls průvodce můj v sladkých dobách mládí,
jak verš tvůj, který konejší a chladí,
zněl ohlasem skal zamyšlených tesy.
A kukačky žal v odpověď zněl kdesi
a padající ručej přes kapradí,
že řek’ bys, Faun si v houští syrinx ladí,
či nymfy v sítí vedou hlučné plesy.
Ó sladké chvíle! Stromy jako sloupy
se táhly v šer a víc a více tměly.
Nach červánku se po nich v oheň třepí!
Tvé poesie velký dojem skvělý
mi nepokazí žádný pedant hloupý
se svými o tvé původnosti klepy!