Když vinař révy kmen ořezá v jaře,
tu trysknou z něho perly přebohaté
a chvějí se jak vzácné slzy zlaté,
kmen bolem pláče v chladné jitra páře.
Však brzy přijde slunce teplá záře,
v smaragdech listů ránu nepoznáte,
a mine léto a juž hrozny máte,
bol ve smích změněn z číše stoupá v tváře.
Tak, básníku, čím v jaře tvého žití
víc ran zděl tobě těžký osud krutý,
tvých písní hrozny plněji se vznítí!
Jen s kmene ducha dolů všecky pruty,
ať slují přelud, sny a city, klamy,
vždyť ze všech slz tvých budou drahokamy!