To rozlehlý je sad a plný stínů a orchideí, kaktusů a blínu, v němž denně svoji paní v náruč vinu. Tam chvatně zabloudím a vždycky v taji,
tam dám se opříst, opředen jsa bájí, co v sny mi elfi a dryady hrají. Spadalým listím zaváté jsou stezky, kol kmeny stoleté jsou zryté blesky,
z vrat heraldické kynou arabesky. Laň mihne se jak paprsk vodojemu, pták šustne mlázím letě k hnízdu svému; lze snít zde v klidu, odvyknouti všemu.
Pan klade syrinx k ústům rozlámanou, do škeble fontanů jen stíny kanou a Oready pláčí v keřích stranou. Girlandy květů padly z rukou Floře
a v spadalého listí žluté moře se sklání velká, vítězící Zoře! A v tiši svítání zní táhlé tóny, z dna moře Vinetské tak duní zvony.
Ó fletny, rohy, cinky Persefony! Juž blíží se na svojím dračím voze, zrak velký, němý patří ku obloze; tři Parky mlčky tulí se jí k noze.
Tak projíždí říš snů svých a říš lásky, na čele milenců všech čítá vrásky; já za ní jíti musím – bez otázky, co netřesky na skále zlatem hoří,
co světloška se v kalich lilje noří a zem a nebe podobny jsou moři. A ona jede velká, triumfalná, zem před ní poušť je nekonečná, dálná,
vstříc milenců jí zvoní píseň žalná: „Ó jediná a slední lásko lidí, ó přístave, jejž v bouři oko vidí, kde hrobu poklid duše v posléz klidí!
Ó zázraku, ó mysterium světa! Ó Erebu ty růže plnokvětá, slyš, hymnus zatracených k tobě vzletá! Těch, kteří šli tu strádáním a bázní
a odříkáním, utrpením, strázní, jímž bylas mystickou a svatou lázní! Ó Bohyně všech, kdo zde trpí: Ave! Ký úkoj dávají rty tvoje smavé
a hlubší ještě tvoje kštice tmavé! Syp nepenthu nám hořké květy v duši a zmáčkni srdce, k šílenství jež buší, v kruh lásky spoj nás užší vždy a užší!“ –
Tak hymna zní a park se stále stmívá, pták opozděný s modřínu kdes zpívá a velký měsíc jen se v stromy dívá. A tráva kol je plna těžké rosy,
jak oči toho, pokořen kdo prosí, a cítíš, tichem velký šel tu kdosi. Já nevím kdo, však cítím, že šel kolem, šel za svou paní zvlhlým rosou polem,
jak ty za svými sny jdeš v duši s bolem. Ó zahrado, zkad tmavé stíny lejí se s cypřišů! Ó květy orchidejí! Tě Smrti v lásce, paní světa, pěji.
Cookies on Poetry Cove