U lesa klasné pole, tak husté, bohaté, a nad ním v družném kole jsou větve rozpjaté
olší a buků a břiz – Dvě číše na jednom stole, ó viz! Les – to je poesie,
tam vůně, šer a chlad, tam pohádka se kryje, tě láká do tenat, souzvuk tam, poklid a tiš
a samá melodie – ó slyš! A pole – prosa žití, tam vedro jen a pot,
tam v slunci musíš jíti a cítit žízně hrot, dotěrný odhánět hmyz, sešlapat prosté kvítí –
ó viz! V les vítr hudbou lehá, jak měkký je tu mech! I snět, jež tebe šlehá,
chtíc zastavit tvůj spěch, lije ti v tvář stínů číš, co šumí, ples je a něha – ó slyš!
A pole – v klasů tísni to sotva cvrliká, jich jednotvárnou písní se vítr dotýká,
nad svlačec, koukol a slíz se pouze klasy tísní – ó viz! Pryč z pole v stíny lesa,
kde zpívá pták i zdroj, kde datel v kůru tesá, kde voní silně chvoj, veverka šplhajíc výš
si mlaská, šišky česá – ó slyš! Však nechám píseň ptáka a nechám lesní báj,
mne dnes v tom poli láká kýs divný, cizí taj. Básníkem života tys! Nech les, jenž v stínu se smráká,
zde viz! Rty klasů ve mně praví: My život jsme a chléb, shon, klopot a ruch zdravý
a pravý žití tep, bohatství v palác i chýž, na tvářích pohled smavý – ó slyš!
Cíl života v tom známý, dřív zkusit shon a znoj, pak lesů hlubinami vzlet svojí touhy zkoj!
V pralese dumy své zmiz, však dříve k práci s námi, ó viz! A tak na konci pole
zde vidíš tmít se hvozd, kde v stromů družném kole si pozpěvuje drozd, po práci spěj sem v tu skrýš!
Pij z číší dvou na tom stole: Viz! – Slyš!
Cookies on Poetry Cove