Ó šťastná Víro! Požehnaná buď!
Kdo tobě vzdá se, snad můž’ šťastným být!
Ty zdeptáš vášeň, spoutáš každý cit
a liješ úkoj blaženosti v hruď.
Nad žití klamy, pochyby a rmuť
ty zvedáš se jak skalný, příkrý štít,
na kterém kříže znamení lze zřít,
jež hlásá: „Lichý svět tě nezarmuť!“
Co síly, krásy, lásky, dobra k všem
v tvém sladkém jhu se roztavilo k štěstí
a v úkoj tisícerým bolestem!
Ó kříži! Musíš lidstvo k blahu vésti,
rád chci to věřit, šťastný jsem tím snem...“
V tom okno snu kdos přirazil mu pěstí.