O čílko plné snění,
ó ústka dětinná!
Kde hasne přemýšlení,
kde úsměv začíná?
Půl žena a půl dítě
si život lehkým snem
ve štěstí chytá sítě
svým sladkým úsměvem.
Ty oči plné něhy,
pár horských, jasných ok,
jichž obletuje břehy
roj labutí – mých slok.
A liliové páže,
jež dává hádat, krás
co tají, cudná stráže,
ten útlý, pružný pas.
I nožka v kroku hbita,
to lístek s růže spad
a jako motýl kmitá
se v dnů mých vodopád.
Však duše perla na dně,
až v bezdnu spočívá
a z hloubky temné vnadně
se chví a usmívá;
a smělce dolů láká
svou snivou perletí,
a zpívá řečí ptáka
a voní v poupěti;
a mluví v přemýšlení,
kde úsměv začíná –
Ó čílko plné snění,
ó ústka dětinná!