My v denní shon se probouzíme,
na břehu moře Ona dříme.
Jdem za svými sny, za svou prací,
v tůň věčnosti se Ona ztrácí.
Nás honí trudy s všední péčí,
klid Její hlubší, stále větší.
Za námi smrt jak fena běží,
Jí na srdci mír Boha leží.
Kolem nás života vře drama,
jsme v sporu, tísni – Ona sama.
I závidíme v umdlévání
dost často Jí to hlubé spaní,
tu samotu, kde klid jen dýchá
a z dálky zpívá moře zticha,
a vánky dýší od pobřeží. –
Jí na srdci mír Boha leží.