Je povinnosť znát děje velkých dědů,
však směšné hýřiti je v zašlé slávě,
když sok vám sahá po poslední krávě
a v chatě hosty máte s nouzí bědu.
Když není cáru, skrýt hnis vlastních vředů,
je směšné sníti o královském hávě,
o hrdinách, když rovni sžaté trávě
mdlí hynem v slabochů a lotrů středu.
Zní ovšem svůdně zvěsť o minulosti,
však pouze přítomnosť je ona lícha,
jež símě hanby nebo slávy hostí.
Té chopte se bez ilusí a smutku
a pak můž’ vaše na dědy vzplát pýcha,
na kmenu starém zlatitý plod skutků.