Když kvete hloh, tu ostrý vítr fičí,
snad vzpomínka to na zimu, jež byla,
stráň přeletí a třese petrklíči,
než v slunci by se celá roztavila.
Zní první hrom, fialka tratí vůni,
snad příští zima to juž stojí u ní.
Jak, bože, Vesny doba krátká jesti,
jak vzpomínka, jak polibek, jak štěstí!