Vzbouřili se sedláci proti pánům v ráz, práce již je trmácí, bolí plec i vaz,
hladem hynou děti, ženy, ba zdá se být otrávený i ten boží klas. Vzali kosy, brány, rýč, motyku a cep,
švihá, zvoní to jak bič o tu panskou leb. Jedli dlouho zvěř a pstruhy, a sedlák měl zápas tuhý o plesnivý chleb.
Panský zámek dobyli, zapálili věž, vykradli vše obilí, krávy, koní spřež,
zrubali vše panskou chasu, nešetřili ani krásu žen a dívek též. Pán se z honu navracel s chrty, ohaři,
vztek mu divý v duši vjel a krev do tváří, utek’ v zmatku ku sousedu a tam celou svoji bědu vypsal císaři.
V krátké době trouby jek, dragoni tu již, pojímali dobytek, zapálili chýš,
sedláky pak chytli v hvozdě, na útěk se daliť pozdě – Bože, ty to víš! Pláň se táhla bez hrází, v prostředku strom stál;
vojska tlum sem přichází, táborem se dal, dlouho prohlížel tu sosnu, bručel a se ztrácel do snů starý generál.
„Pěkný strom to! Z daleka lze jej uvidět, pověsíme člověka na každičkou sněť,
sedláci jej v celém kraji odtud pěkně uhlídají, hoši, k práci hned!“ Stalo se a ve chvíli přivedli je sem,
každá sněť se nachýlí smutným břemenem; v haluzích to stená, praská. Pane Bože, což tvá láska opustila zem?
Pět a dvacet sedláků visí do kola! Pět a dvacet přízraků, každý mrtvola.
V haluzích to praská, kvílí, haluze se níže chýlí k zemi do pola. Děl generál do boty strčiv karabáč:
„To trest selské holoty, co žen, dětí pláč? Jako svícen strom ten stojí, vánoční to strůmek v chvoji, pěkný ramenáč!“
Tu děl kdosi ve mraku: „Já jej rozsvítím!“ Blýsklo se všem ve zraku, síra, oheň, dým,
temný zvuk a rachot hromu, kvílení a praskot stromu, rychle, jak to dím. Celý tábor v plameni, v moři ohně stál,
útěk, zmatek, úpění, a strom jasně plál, mrtvolami obepjatý hořel jako svícen zlatý, svítil v šírou dál.
Prchla noc a hořel zas, hořel tak dnů pět, občas náhle v jeho jas boží anděl slet’,
sedlákovu duši vzal, na srdce ji Bohu dal, jako bílý květ! Na pasece pusto kol, popeliště, rum,
ve krajině utkvěl bol, nevzbudí se z dum, hruď tvá lidu křivdy cítí, strom však svítí, svítí, svítí v sny všem tyranům!
Cookies on Poetry Cove