Můj příteli, Aloisi Jirásku,
kdo byl by řek’, za obrázek tvůj milý
že dostane se tobě výprasku
a šlehů zlých za malou kratochvíli!
Však tento světa běh tě neomýlí.
Dost psal jsi a dost jsi se nalíbal,
vždyť dvojčata ti na kolébce kvílí –
Tys přec jen dobře kolíbal!
Vím, nebudou ti cinkat v opasku
ty tantièmy, ty juž jiným zbyly,
máť publikum dnes na svém provázku
pan Berger, jeho rychlonohé víly,
duch měří se dnes jen dle svalů síly.
Dnes pravé umění je – ideal.
Však postavy tvé hry, ty přece žily –
Tys přec jen dobře kolíbal!
Kdo polévku svou má dnes bez vlásku?
Dnes každý úspěch nám juž otrávili,
žneš všady chladnost, škleb a nelásku,
však líp cos udělat, z nich nepopílí
si ani jeden – bodejž, blázni byli!
Dnes pán, dle větrů plášť kdo ohýbal,
však s tebou jsou, kdo z pramene Mus pili –
Tys přec jen dobře kolíbal!
Vím, otci, kteří v hrobě věky snili,
že řekli si: Kdo vřavy té by dbal?
Tak zrovna jsme kdys žili, pili, byli.
Tys přec jen dobře kolíbal!