Půjdeme-li doubravou,
západu nach nad hlavou,
nemusíš se, drahá, chvěti
žádnou obavou.
Půjdeme-li jahodím,
cos jak v žertu prohodím,
ale bez úrazu tebe
domů provodím.
Půjdeme-li lískovím,
cos ti v ouško napovím,
všecky sliby dávné lásky
zas ti obnovím.
Půjdeme-li vrbami,
pouze měsíc nad námi,
skloním se tvým vlasem k líčku
jak on mlhami.
Půjdeme-li olšinou,
lokty mé tě přivinou,
až ti sladké ve závrati
smysly pominou.
Půjdeme-li kapradím,
na klín si tě posadím,
všecko, co vzal tobě život,
sny ti nahradím.
Půjdeme-li ořeším,
pak své srdce potěším,
hvězdy zamknou zlaté oči,
když si zahřeším!