Jakby to byly poslední listy mé duše,
ty verše píšu zde v půlnoční chvíli,
vím, život přejde přes ně tak hluše,
jakby to byly...
A za mnou „atra cura“ života kluše,
i mne již pomalu ztratí se síly,
jsem stará již, servaná bouřemi hruše.
Čas, začít vadnout... V lupení suše
slyš vítr jeseně sténá a kvílí...
a struny mé duše chvějí se v tuše
věčnosti dechem – poslední k cíli
jakby to byly!