Jen slza byla v žití po něm sled,
co přišel v svět,
a proto pil též slzy naposled –
Lacrimae Christi!
Sem zabloudil, kraj chystal se juž spat,
vál nocí chlad
a v trávě viděl rosné kapky plát –
Lacrimae Christi!
Dvou krásných očí úsměv jemu sklál
v prach ideal,
jenž v rudé slzy srdce teď mu tál –
Lacrimae Christi!
A zlomil štětec svůj a plátno strh’
a v dálku prch’
a duše víno v kal a bláto zvrh’ –
Lacrimae Christi!
V rozlité víno zapomněn a klet,
svůj odkaz v svět,
psal její drahé jméno naposled –
Lacrimae Christi!