Rodrigo dlí ve Zamoře,
při dvoře Fernanda krále,
otce krále dona Sanči,
jenž svůj život prožil v žale,
když tu k němu přišli posli
králů, již daň platit měli,
Rodrigu ti na Bivaru
kloníce se, toto děli:
„Dobrý Cide, pět těch králů
dle své lenní povinnosti,
posýlá ti slíbenou daň,
v příznak svojí poslušnosti.
V odznak přátelství pak svého,
ořů sto do tvojích stájí,
dvacet šedých jest a dvacet
bílých, jak jsou hranostaji.
Třicet vraníků pak třpytných,
siváků též tolik k tomu,
celý přístroj z různých látek
brokátových, v počest domu
Donně Jimeně, tvé choti,
čelenky a šperky různé,
Sol i Elvíře, tvým dcerám,
pak dva hiacinty luzné,
hedvábu dvě bedny na šat
pro synky a pro příbuzné.“
A Cid odpovídá: „Bratří
ať se v bludu neoctnete,
tam, kde vládne král Fernando,
nejsem pán, co zrá tu, kvete,
jeho jest vše, jako sluhu
jeho vždy mne naleznete!“
Což král podivil se velmi
Cidu, takto šlechetnému,
a děl k poslům maurských králů:
„Vy se vraťte k pánu svému,
rcete: ,Byť sám králem nebyls,
u krále jsi, v jeho sboru
Cid vše dobyl, získal králi,
čím král pyšný na svém dvoru‘.
Rcete: Král je spokojený,
ano šťastný manem takým!“
Propustil Cid posly maurské
s hojným darem všelijakým.
Od té doby Ruy Diaz
Cidem zván jest ve stručnosti,
které slovo značí Maurům
muže cti a šlechetnosti.