Aría Gonzalo praví:
„Oni špatně hovořili
baroni zde shromáždění,
aby tady soudci byli,
dvanáct prchlo ze Zamory,
dvanáct z tábora pryč pílí.“
Gonzalo se rychle zbrojí,
s kortezy chce k pohovoru,
syny, darované nebem
s sebou beře v plném sboru,
ku Zamorským baronům pak
tuto řeč má plnou vzdoru:
„Baroni vy, šlechto vzácná
i vy menší urození,
jeden-li je mezi vámi,
jenž o Sancha usmrcení
a o zrádě Bellidově
věděl dřív, bez otálení,
učiniž to beze strachu,
znej se k tomu poblouzení.
Vyhnanec bych raděj zašel
v Libickou poušt, v zapomění,
nežli v boji o věc špatnou
zřel se schvácen v přemožení.“
Otevřeně všichni praví,
nikdo se v tom nezastaví:
„Věděl-li kdo o té vraždě,
ať žár věčný v sobě cítí,
ze Zamory žádný, žádný
nemůže tím vinen býti.
Dolfos na hříšné své duši
celou tíž tu musí míti,
Gonzalo, ty statně bojuj,
boží zdar má s tebou býti!