Jak mou duši jal
silou lásky své!
Jak mou bytost spjal
v pevné objetí!
Kterak, se mu vzdát,
bylo lehkým snem,
větší láskou vzplát,
malou obětí!
Jako mladý bůh
byl on přede mnou,
zdrtil mne, až duch
blahem v hrdle váz.
Jako beránek,
jenž na jatky jde,
v plen mu dán můj vděk
s vínkem sedmikrás.
Jak mou duši jal
silou lásky své,
musím za ním dál,
neptám se, co ples.
V jeho objetí
včera, zítra, dnes...
lehčej neletí
skřivan do nebes!