VII. Epilog básníkův.

Točte se, točte! – Na záhonech tak vítr tančí a v nebesích světy! K polibku ústa nítí se v žeh, a srdce a mozek v plamenech –

Ó, dívky, samy jste květy! Točte se, točte! – Života číš se takto jen vesele prázdní! Tož moudrost světa veškerou slyš:

Číš k retu blíž a děvče v skok výš! Ať bručí morous: Ten blázní! Točte se, točte! Radosti tep ukryt je v tanci, vesmírem proudí.

Ztracen je, kdo byl k radosti slep; na život, prázdný, bezcenný střep, kéž aspoň svit její zbloudí!