Lásko! Kdo tvým chodí lesem,
třeba, by měl na svých nohou
trojí dobře okované
z pevné kůže podešve.
Lásko! kdo tvým pluje mořem,
třeba, by měl pevná vesla
z tuhých snětí zdravých sosen,
okovaná na koncích.
Lásko! Kdo tvým lítá nebem,
nesmí míti přilepená
lepenková křídla voskem
Ikarus jak ubohý!
V posled, co jsou platny boty
a co vesla a co křídla,
bez obrazů líp je mluvit
v prosaickém století.
Třeba míti silné nohy,
silné paže, dobré plíce,
ne na zádech, ale hbitá
křídla nésti na patách,
bys, když dívka oklame tě,
mohl jak lusk mladý, zdravý,
v pohádce jak obr prchnout
na sedm – ne, na sto mil!