Skip to content
1853–1912

VI. Žiju v jisté tuše:

Jaroslav Vrchlický

Žiju v jisté tuše: v boží dlani kdesi dlely naše duše svorně stín a stín.

Zhlížely se v sobě, stejný bol jich, plesy... rozlétly se obě v božské vůle kyn.

Třicet a víc roků hledaly se, nyly, konečně se slily v letu náhodou.

Nediv se již více, že se pozdravily jak dvě blýskavice v kosmickou noc tmou.

Teď již spolu jdou...

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.