Zda vyčetl jsem všecko z tvojí pósy,
co obr nad Sekvanou vtělil do tě?
Zda myšlenku jsem urval Jeho hmotě?
Tak mohou kolem jít a ptát se mnozí.
Tak v shonu, víru všední denní prósy
se tyčíš, balvane, a v každé notě
tvé písně zpívá touha po životě,
nechť mrtví bozi a nechť osud hrozí.
Moderní sfingo! – rozhrnuj plášť těžký,
pod kterým úpíš, vzepni skleslé týmě,
vždy vavřín patří ti a kahan kněžky.
Však nezoufej! Tvé jest i naše břímě,
bol stejný tuhý sval i píseň zpívá,
a vytrvalým pouze sláva zbývá...