Sny spitá hlava na tvá ňadra klesla,
jich lotosy ji kolébaly tiše,
a z květů jejich etherické číše
sen lásky ke mně jejich vůně nesla.
Já plavec byl, jenž ztrativ obě vesla
dá ku břehu, jenž věčným jarem dýše,
se nésti proudem. Rci mi, v jaké říše
mne ňader tvojich bujná vlna vznesla?
Ó sladké dítě! jestli stud ti brání
a růže svoje kol tvých hází skrání,
já zaplaším jej zlíbaje tvé oči.
Proč lekáš se? Tvůj černý vlas a dlouhý,
jenž přes ňadra kol boků tvých se točí,
rty mé již zná, ty motýly mé touhy.