Řádila bouře celou noc divě
po sadě, po lese, v poli a nivě.
Řinčela okny, hvízdala krovem,
ulétla k ránu s bohatým lovem.
Nejkrasší růže zlomena v sadě,
vedle ní poupě v spanilé vnadě.
Na lístkách deštné krůpěje leží.
Růže a poupě, obé tak svěží!
Matka tak mladá, dítě tak sladké,
zdeptáno obé ve chvíli krátké(
Oko, jež stíhá matku i robě,
ptá se jen: Bože, proč obě, proč obě?