Jen k tobě modlím se, vše ostatní mi snem, vše v tísni bezbarvé a lhostejné kol mizí, jen k tobě modlím se, ať nocí jdu ať dnem, zrak upřen za tebou, rty na lemu tvé řízy.
Vše v tísni bezbarvé a lhostejné kol mizí, jak náměsíčník jdu, tknut luny paprskem, zrak upřen za tebou, rty na lemu tvé řízy, jsem ledný v jiných žár a tupý, cizí k všem.
Jak náměsíčník jdu, tknut luny paprskem... Ó je mi nebesky, má Luno! v tvoji přízi! jsem ledný v jiných žár a tupý, cizí k všem, jen k tobě horoucí a upřímný a ryzí!
Ó je mi nebesky, má Luno! v tvojí přízi svit šedých očí tvých mi zvoní srdce dnem. Jen k tobě horoucí a upřímný a ryzí ti život podávám i se vším, co jest v něm.
Svit šedých očí tvých mi zvoní srdce dnem. Kmen suchý poupaty vzplál, v šťávě jarní mízy ti život podávám i se vším, co jest v něm, buď žencem posledním, jenž zralé klasy sklízí.
Kmen suchý poupaty vzplál v šťávě jarní mízy, ač vždycky ve stínu, přec vedle sebe jdem. Buď žencem posledním, jenž zralé klasy sklízí, ó přej, ať pospolu ty klasy lásky žnem!
Ač vždycky ve stínu, přec vedle sebe jdem skrz černé olšiny i skrz bělostné břízy, vždyť tebe, tebe jen má pro mne celá zem, a mimo tebe víc mi život nenabízí.
Skrz černé olšiny a skrz bělostné břízy v mé dumy tvoje tvář plá sladkým úsměvem, vždyť mimo tebe víc mi život nenabízí, já k tobě modlím se... vše ostatní mi snem!
Cookies on Poetry Cove