Tak prchla tichá noc, jde za ní jitro šumné,
tak prchla tichá noc a ty jsi byla u mne,
nad ložem mým jsi stála
a v moje sny se smála
i v srdce mé, to děcko nerozumné.
A teď je opět den a vítám jitro šumné,
neb nyní v skutečnosti státi budeš u mne,
dáš na mé čelo ruce
i na mé srdce, v muce
se ztiší v ráz to děcko nerozumné.