Já vyšel v svět a vše mi bylo bájí,
já poznal všecko, teď se domů vracím;
dum pavouci v mém mozku sítě tkají
a illusi svou za illusí ztrácím.
Jen trojí vzruchem přece hruď mi zvedne:
Tvůj příští lós, ó plémě moje bědné!
Pak dívčí tvář, v níž mladost usmívá se,
po dlouhé zimě jaro v svěží kráse.