Šel jednou Ježíš Kristus vinicemi
a za ním Jan i Jakub, Jidáš rusý.
Zrak Ježíš k nebi vzpínal, oni k zemi.
Vždy každý dělá jen, co dělat musí.
Děl Jan: „Kterak se hrozny nalévají!“ –
A Jakub: „Do zlata žhnou, do purpuru!“
A Jidáš: „Prsům žen se podobají!“ –
A Ježíš mlčky stále hleděl vzhůru.
A každý dále myšlenku svou spřádal.
Jan viděl jásající vinobraní
a Jakub na bohatství pána hádal
a Jidáš orgii zřel v usmívání.
A Ježíš stále dívaje se k nebi
zřel, co vykoupí svého žití cenou,
co člověku je k spáse zapotřebí:
Tu révu na krev svoji proměněnou.