V kronikách starých často čtem
o kraji tom, však rci, kde jest?
Tam věčná Vesna líbá zem,
strom v plodech nepřestává kvést,
kraj zlatých lesů, bájných měst.
V ples ptačí milenců zní smích
a fontan kvílí v svitu hvězd:
Kde je ten ostrov blažených?
Zda Lotofagů je to zem,
o kteréž Homer tká svou zvěst?
Zda Arkadie s Parnassem?
Zda Atlantis, jíž bohů trest
do kšticí neustává plést
v třtin věnce perly jako sníh?
Zda Thule, do níž není cest? –
Kde je ten ostrov blažených?
Byl Achilles tam s Merlinem?
Dal Tankred Armidou se svést
v ten blahý kraj, jenž drahý všem,
kdo musí lásky pouta nést?
Byl Leandru tou zemí Sest?
Ví o něm Turpin v blanách svých?
Ví o něm starý palimpsest? –
Kde je ten ostrov blažených?
Či zaklel Amor jej, zlá lest,
dav za strážce mu v sladký hřích
dva chrty, Povinnost a Čest? –
Kde je ten ostrov blažených?