Za Tebou půjdu, vím, byť odstrčil’s mne třeba,
byť jasný plamen Tvůj mi halil světa dým,
ne, že bych o skývu lkal andělského chleba,
za Tebou půjdu, vím!
Mé proč ti jistě není tajemstvím.
Tak Kanan Mojžíši se zjevil s hory Neba,
by v odříkání svém se cítil silnějším.
Mne zapuď, vesmírem jenž’s rozlit nesmírným,
pro jeden paprslek ze zřítelnice Feba,
jenž hoří v duši mé, se s Tebou nehrdlím,
dal’s, vezmi jej! – Mně lásky Tvé jen třeba,
za Tebou půjdu, vím!