Vše, co mám, ti k nohám složím:
akatu květ s jeho hložím.
Květ je láska moje,
hloží touhy, boje –
však tím bohatství tvé duše nerozmnožím.
Vše, co mám, ti v kadeř vpletu:
hrstku trávy, hrstku květů.
Tráva – moje snění,
květy – moje pění –
však tím, co mám v duši, nevyzpívám světu.
Vše, co mám, ti ve sny vlíbám,
s vším, co mám, se k tobě shýbám,
zda tě, drahé dítě,
chytím v snů svých sítě,
zda tě na svém srdci jednou ukolíbám?