Kdo po letech zrak skloněný v ten list
zde moje verše budeš číst:
buď pozdraven a měj to všecko štěstí,
jež v básni můž jen zdobným rýmem kvésti,
měj v hrudi sílu a nadšení v oku,
s kterými pějem vždycky první sloku
té písně života. Pak od poslední
se klidně v tiché oddanosti zvedni,
jak piják vstává od poháru révy,
a věří, ve snu že se vše mu zjeví,
co přál si, o čem snil a toužil ve dne,
a vidí růže v dálce nedohledné – – –