Veršů tedy, dívko snivá,
duše vaše žádostivá?
Víte, verše že jsou sítě,
myšlenka v něž, rybka, splývá,
že jsou okna, jimiž duše
básníka se v duše dívá,
hvězdy že jsou, jež vždy kmitnou,
když se dráha žití stmívá?
ptáci v paměti jsou kleci,
jichž zpěv k stáří v nitru zbývá?...
Kéž by přijala tak moje
vlídnost vaše dobrotivá!