Z všech, kteří zbyli z olympických kvasů,
jichž zářivý taj v jinotaje splývá,
ty jediná, ó bohyně, jsi živa
a budeš živa do všech příštích časů.
Kde ulic odlehlých se šero stmívá,
tam lákáš sykem starých hadích hlasů,
za halíř slední odhaluješ krásu,
ač hlady často chvíš se zimomřivá.
Do nocí svítí jako rudé oči
tvé svítilny a sluch tvůj chodce slídí,
zná spád po dlažbě kroků zmírající.
Z tmy jako tigr po svém lupu skočí
tvá šklebná maska, v bahno stápějící
pud, který oslňuje v tom, co šidí.