Já v snech tě viděl, patou okřídlenou
jsi letěla nad zeměkoulí vzduchem,
tak často polnice tvá zazní uchem,
jsi, pověz, bohyní, aneb jsi ženou?
Však jedno jsi, nejvyšší snahy cenou,
po které zimničným nerv pne se ruchem,
ať s tělem spokojíš se nebo s duchem,
dál hřímáš dále nedotknuta změnou.
Po velkých řežích davy vítězící
tě městem vezly v triumfálném voze,
k tvým nohám řítili se milující.
V pozounů třesku, cinků ve hlomoze
k tvým nohám skláněli se holdující
i v požitku, v těl triumfalné póse.