Já město opustil, tu velkou výheň duchů, kde v kladiv hřímání a kol a pístů ruchu svou píseň nesměrnou si život zpívá; já v polích octnul se, mír obejmout chtěl s klidem,
spor vřavy zapomnít, se sbratřit, cítit s lidem, co unavený zrak se za skřivánkem dívá. Klid, ticho, samota! Vzduch čistý, balzamický! A já se maně ptal, kde pravý život lidský?
Kde pravá dílna, vůle, skutku, síly? Kde zdroje života, kde matky země prsy, zkad úkoj píti lze? Ó bílých růží trsy, ó klide, útulku na dlouhé pouti k cíli!
Ta černá hrouda zde, ta první život dává, v ní příští činnost spí, vzruch, rozkvět, síla, sláva, to prvý oltář první domácnosti; z ní vzpučí první klas, v němž každé zrno zlatem,
král věru neoděl se větším majestátem lví síly ve spolku se sladkou líbezností. Vy klasů rekové! Ta hrouda v dlani vaší je vlastí budoucna, v ní nové símě raší,
chléb lidstva dřímá v ní a kde je chleba, tam život zajištěn se rozvíjí a vzkvítá, tam píseň hlaholí, tam krásu oko vítá, svár mlkne se záštím, jež mužnou sílu střebá.
Ó, země držte se té svaté otců hrudy! Klas budiž symbol váš, i z horské chudé půdy on pučí, roste, bují, nalívá se. Ze srdce země on se zvedá čistý, jasný,
kde jemu život vzdán, je přímý, zdravý, šťastný; čím všichni živi jsme, čím dýšem, dřímá v klase. Vsled všickni klasy jsme na lidstva velkém luhu; když klasu žehná Bůh a srpu jako pluhu,
tu všecko bují, rozkvétá a svítí. A vším, co vynes klas, je v městech živa dílna, tím křídla zatkne duch, tím zbujní ruka pilná, to všecko radost je a veselost a žití.
To všecko slyšel jsem z té písně skřivánkovy, mně bylo, jak bych zřel ve lidstva úsvit nový, kdy k zemi, matce své, se člověk vrátí. Tož nedivte se víc, že země syna hroudy
tep cítí života se valit všemi oudy, že chce za právo své se v posvátný boj bráti! V boj za mír, za volnost! On všem podává ruku, ví, nejsilnějším jest ve bratrských sil shluku,
on právo uzná rád, jež všem tu patří, chce pouze slyšen být, chce svůj v práci podíl, kdo tomu zazlít můž, vždyť z hroudy té se zrodil, vždyť vlast je matka všech a všichni my jsme bratři!
Cookies on Poetry Cove