Duch světa vstal a slaví vzkříšení!
Ve světla proudech zmladlou koupá zemi,
dech jara táhne stromů haluzemi,
jež chvět se zdají v sladkém tušení.
Proč bol a radost v divném smíšení
jdou, srdce, tebou, jara svědku němý,
proč nerozkveteš jeho kouzly všemi,
co chybí ti? – Jen paprsk nadšení!
Ó pros jen, pros, by v toho světla zdroje,
v němž nyní zem se obrodila celá,
též duše tvá se pohroužiti směla!
A když tam pohřbí žaly své a boje,
nech, by v sny její píseň lásky zněla,
a nekonečným bude jaro tvoje!