Já slyšel večer z tmavé kathedrály
zpěv žalmů, jak se nesl v město snící...
Kraj pod šerým spal nebem, s večernicí
mhy listopadové se v zápas daly.
Já slyšel Hosanna! Zpěv síly, chvály!
Řad mnichů kráčel v rukách s voskovicí,
kol ochozy šel, mizel zpívající
ve dveřích, v kadidle jež z kořen stály.
Ve hloubi různá světla v mléčné tůni
se kmitala, dvě, čtyři, o samotě,
teď náhle řetěz jich vzplál po nábřeží.
Já cítil dole, jak tam život duní,
jak v kotli alchymisty, chví se v hmotě,
zde v kathedrály zdech i v zvonů spěži.