Ve vzduchu šedém jaká parná tíha!
Jen západ hoří sporým listím stromů
a hází jiskry v řeku; v oknech domů
jak v mroucích očích slední žeh se míhá.
A v hloubi stero svítilen se stíhá
jak bludiček, jak hukot dálných hromů
zní vozy, jako spousty skalných lomů,
jak sloupy v šer se Trocadero zdvíhá.
Zhas’ červánek; vše jako popel šedé.
Jak přelud oblouky všech mostů mizí. –
A přece život hřmí tam varem lávy.
Kam cesta kroky tisíců těch vede?
Duch žasem chví se v tomto víru cizí
a též se halí v šer ten popelavý.