Barev žhavých tóny mroucí,
hasnoucí jich nádhera,
valné ticho, všemohoucí,
svaté kouzlo večera,
zase duši objímáte:
Faustův plášť mi chybí jen
vznésti se v ty sféry zlaté
jasný, volný, očištěn.
Nemám křídel, nemám pláště,
ubohý syn prachu, vím,
ale křivdy prost a záště,
láska že mým bohatstvím,
stejně povznésti se mohu
až k vám, hvězdy věčité,
letět... Kam?... Ať třeba k Bohu.
Já to vím – vy nevíte!