Ve starém parku babí léto snuje
snů závoj přesladký
a bříze habr tiše vypravuje
vše staré pohádky.
On jako mudrc na všecko se díval
tak pěkně s vysoka,
když sličné dámě starý baron kýval
v účesu rokoka.
Zřel v tváři líčidlo i pudr kšticí,
zřel pána psíčka nést,
jen šeptnul štíhlé bříze bledolící:
„To babí léto jest!“